HOMS, SÝRIE

Z kulturního centra hlavním městem revoluce.

Před válkou:
Město, které spojovalo Sýrii

Nejjemnější hedvábí. Krásně protkané tradiční mušelínové látky. Olivový olej. Sezam. To všechno patří k západosyrskému Homsu. Před válkou bylo město významným obchodním i kulturním centrem, které spojovalo pobřeží se zbytkem země.

Úrodná půda a strategická poloha však Homsu přinesla i spoustu problémů. Zajímal se o něj každý, kdo chtěl ovládnout Sýrii. Homs tak sloužil jako štít celé země. Když někdo město dobyl, měl z velké části vyhráno.

Když byl zrovna klid, konaly se v Homsu nejrůznější festivaly. Jezdili sem turisté z celého světa. V homské provincii totiž leží i starověké město Palmýra. Antické památky však islamisté z velké části poničili. Muslimové, křesťané a další náboženské skupiny tu přitom před válkou žili vedle sebe.

Víc info

Jak začala válka v Sýrii

V roce 2010 začalo v Tunisku takzvané arabské jaro, tedy série protestů proti autoritářským vládám. Postupně se demonstrace rozšířily do dalších severoafrických a blízkovýchodních zemí. Lidé byli nespokojení z náboženských, etnických či sociálně-ekonomických důvodů.

Zatímco některé země jako Tunisko či Egypt svrhly diktátory a dostaly situaci pod relativní kontrolu, libyjské a syrské protesty postupně přerostly v občanskou válku. Konflikt se vyostřil ve chvíli, kdy syrská armáda začala proti občanům zasahovat. Po celé zemi se formovaly desítky povstaleckých skupin, které místy ještě pořád bojují proti režimu syrského prezidenta Bašára al-Asada. Povstalci ale válčí i mezi sebou. Každý má totiž jiné cíle.

Proti vládě bojuje například Svobodná syrská armáda, kterou na začátku tvořili hlavně armádní přeběhlíci a bývalí policisté. Do bojů se zapojili také Kurdové, kteří touží po vlastním státu. Součástí syrské války jsou i radikální islamistické skupiny, jež vznikly mimo jiné z organizace al-Káida. Například bojovníci samozvaného Islámského státu či teroristická organizace Fronta an-Nusrá. Většina islamistů si přeje zavedení chalífátu. Významná je i role dalších států. Rusko a Írán podporují al-Asadův režim, proti němu naopak stojí Saúdská Arábie a Turecko. Západní mocnosti jako Spojené státy, Velká Británie či Francie označují syrského prezidenta za válečného zločince. Vyčítají mu mimo jiné používání chemických zbraní. Do konfliktu se zapojil i Izrael. Ten útočí zejména na íránské vojenské cíle na území Sýrie.

Válka už doznívá, Sýrie je však z velké části zničená. Chybí potřebné finance na její obnovu. V některých částech země se navíc stále válčí, hrozí i další nepokoje. Není například jisté, co bude se zbylými povstalci, které vláda deportovala do provincie Idlib na severozápadě země, nedaleko turecké hranice. Idlib mají odpůrci syrské vlády ještě pod kontrolou. Už teď však v provincii dochází ke střetům.

Odhaduje se, že v syrské občanské válce dosud zemřelo přes půl milionu lidí1 . Přes 12,7 milionu lidí opustilo své domovy, přičemž víc než polovina utekla do zahraničí2. Údaje o obětech a uprchlících se nicméně podle různých zdrojů liší, monitoring je totiž velmi složitý.

1 Zdroj: Syrian Observatory for Human Rights (SOHR)/Human Rights Watch, 2018
2 Zdroj: UN


Zavřít

Za války:
Krvavá daň války

Říká se, že město Dará je kolébkou syrské revoluce a Homs jejím hlavním městem. Právě tady se jako v jednom z prvních měst začaly strhávat portréty prezidenta Bašára al-Asada. Nepokoje vypukly v květnu 2011. Od té doby tu dennodenně docházelo ke střetům mezi povstalci a armádou, která zde poprvé použila těžké zbraně, později údajně i chemické.

Zatímco jinde získali převahu povstalci z řad nacionalistů a armádních přeběhlíků, v Homsu se k moci dostali hlavně islamisté, mimo jiné z řad organizace Fronta an-Nusrá. Povstalci vraždili i ve vlastních řadách. Popravili kohokoli, kdo se k nim odmítl přidat nebo sympatizoval s vládou. Syrská armáda dobyla Homs v květnu 2014 po zdlouhavých bojích. Zbylé povstalce vláda evakuovala do provincie Idlib, která leží na severozápadě Sýrie.


Zavřít

Po válce:
Život v sutinách

Tři roky války se na Homsu nenávratně podepsaly. Narušila se infrastruktura celé Sýrie. Přestala fungovat některá důležitá obchodní spojení mezi městem a odlehlými rurálními oblastmi země. Město ztratilo živelnou atmosféru a řadu památek, které sem lákaly turisty. Nefunguje zdravotnictví ani školství. Chybí pitná voda. Některé ulice jsou dosud tak zničené, že jimi neprojedou auta. Lidé své domovy často nepoznávají.

Přesto někteří zkoušejí navázat tam, kde skončili před válkou. Sem tam se otevře obchod se zeleninou. Někdy se lidé domluví a společně uklízejí ulice. Občas zaslechnete sbíječku či kladivo, místy voní omítka. Na obnově Homsu se podílí také Rusko a Spojené národy. Ty pomohly třeba s renovací historického tržiště, dříve největšího obchodního centra ve městě.

Řada obyvatel se však kvůli ekonomické nestabilitě či politické situaci nemůže vrátit. A také proto, že by mladí Syřané, kterým je mezi 18 a 42 lety, museli narukovat do syrské armády. Branné povinnosti se vyhnou jen jediní či nejstarší synové v rodině. Narukovat nemusí ani muži, kteří legálně strávili tři roky v zahraničí a zaplatili výkupné 6000 amerických dolarů.

Někteří lidé si ale neumí návrat domů ani představit. Nechtějí se dívat na místa, kde vraždili jejich blízké. Nechtějí vidět hromadu sutin tam, kde kdysi obědvali. Nechtějí se dívat z oken, která lemují díry od kulek. Připomínky války jsou stále moc živé na to, aby se do Homsu zcela vrátil život.


Zavřít