SINDŽÁR, IRÁK

Pro někoho posvátné město,
pro jiného terč krvavého útoku.

Před válkou:
V Sindžáru nebyl nikdy klid

Oblast kolem hory Sindžár jezídi obývali od 12. století a odjakživa byli součástí řady náboženských i politických sporů. V 80. letech se například stali terčem agresivní kampaně tehdejšího iráckého prezidenta Saddáma Husajna. Ten je donutil, aby opustili vesnice v horách a přestěhovali se do města Sindžár. Tak zanikl rurální život jezídů. Sindžár se však postupně stal domovem desítek tisíc lidí.

Po etnické stránce jsou jezídi hlavně Kurdové, kurdsky i mluví. Vztahy mezi oběma komunitami byly vždy vcelku dobré. Avšak zatímco Kurdové jsou převážně muslimové, jezídi vyznávají pradávné náboženství. To mísí prvky starověkých perských učení, islámu, zoroastrismu či křesťanství. Mezi jezídy ale najdete i Araby či Turkmeny. Irácká jezídská komunita byla po staletí utlačována, radikální islamisté totiž jezídy opovrhují.

Víc info

Proč radikální muslimové nemají rádi jezídy?

Nenávist pramení z nedorozumění. Nejvyšším ze sedmi jezídských archandělů je anděl páv, jakýsi prostředník mezi pasivním bohem a lidstvem. Většina muslimů ho považuje za umělou modlu, která není zmíněná v Koránu. Jezídi jsou podle radikálních muslimů heretici. Nelíbí se jim ani to, že jezídi mísí různá náboženství.

Jezídská víra se od islámu v mnoha směrech liší. K jezídismu nemůžete konvertovat, jezídem se musíte narodit. Stejně jako křesťané, i jezídi své děti křtí. Ale na rozdíl od křesťanů nemají peklo – duše podle nich putuje z jednoho těla do druhého a postupně se očišťuje.

Jezídi žijí hlavně v malých komunitách v severozápadním Iráku, severozápadní Sýrii a jihovýchodním Turecku. Jako svůj domov si vybrali Sindžár, jelikož věřili, že právě zde přistála Noemova archa po velké potopě. Zatím není jisté, zdali najdou nové útočiště.


Zavřít

Za války:
Už přicházejí

Začátkem srpna vtrhli do Sindžáru vojáci ISIS. Během pár dní zabili přes tři tisíce lidí, dalších bezmála sedm tisíc jezídů unesli5. Některým lidem se podařilo utéct, jejich cesta však často skončila v nehostinných okolních horách. Podlehli horku, dehydrataci a hladu. Dva dny po útoku začali Kurdové a západní země oblast ze vzduchu zásobovat jídlem a vodou. Vojáci se snažili zachránit alespoň děti. Zvuk helikoptér se stal symbolem spasení.

5 Podle studie odborného časopisu PLOS Medicine


Zavřít

Po válce:
Tíživé ticho v Sindžáru

Ulice Sindžáru jsou tiché. Příliš tiché. Boje už sice skončily, ve městě jsou však dosud nastražené výbušniny. Kvůli bombám a neobyvatelným domům se většina jezídů nemůže do svého města vrátit. Daleko od domova je však drží i něco jiného.

Bojí se. Děsí je představa, že se tu zase ukážou bojovníci samozvaného Islámského státu. Strach jim nahání i vlastní sousedé. Někteří z nich se totiž přidali k islamistům, pomáhali jim vraždit a zotročovat. Může se někdy mezi jezídy vrátit důvěra? Budou zase žít jeden vedle druhého? Pokud ne, kam půjdou? Odpověď neznají ani Iráčané. Místní kurdská administrativa se neustále dohaduje s vládou v Bagdádu. Nemůžou se shodnout, komu hora Sindžár patří a kdo by se měl chopit obnovy města. Sindžár by se mohl postavit znovu a jinde. Prioritou irácké vlády je však zničený Mosul. Jezídi se tak stále nevracejí domů. A svět na ně pomalu zapomíná.


Zavřít